Základní charakteristika specifických poruch učení (SPU)

Základní typy nejčastějších poruch učení: Dyslexie – porucha čtení
Dysortografie – porucha pravopisu
Dysgrafie – porucha psaní, grafického projevu a grafomotoriky
Dyskalkulie – porucha počítání, matematických schopností, logické úvahy

Specifické poruchy učení (SPU) se objevují v různých stadiích období vývoje dítěte. Problematika se často rozvíjí nejen v průběhu mladšího školního věku, ale i staršího školního věku dítěte, na druhém stupni základní školy. Zde se často komplikuje sekundární problematikou, která již neplyne ze základních projevů poruch učení, ale přesto s ní souvisí. Sekundární problematika se pak týká, jak výukové oblasti, tak oblasti psychiky dítěte. V některých případech je i dítě teprve v těchto věkových obdobích diagnostikováno. Běžnou situací v naší škole je však stav, kdy do šestého ročníku přicházejí děti s nezkompenzovanými poruchami učení, kdy u nich přetrvávají percepčně motorické obtíže, což způsobuje přetrvávání jejich specifických obtíží. I v osmých a devátých ročnících se setkáváme s žáky, kteří ještě nejsou schopni sluchové analýzy obtížnějších slov, se shluky souhlásek, nebo sluchem nerozliší měkké a tvrdé slabiky, mají obtíže ve zrakovém rozlišování a výrazné grafomotorické obtíže. Tyto funkce nejsou plně zautomatizovány, činí dítěti stále problémy, protože není schopno je používat, tak rychle, aby mohlo podat odpovídající výkon. V těchto případech se pak většinou ještě projeví specifické obtíže ve čtení, psaní a počítání v plné šíři. Dále se situace dítěte komplikuje jejich psychickým prožíváním pro ně emocionálně náročné situace. Tyto děti mívají obecně zvýšený sklon k úzkostnému prožívání, bývají emočně labilnější a mívají snížené sebe pojetí a sebehodnocení. Zvláště to platí u dětí s poruchami učení a diagnostikovaným LMD – ADHD syndromem, kde jsou přítomny poruchy emotivity. Děti na druhém stupni však tuto zátěž prožívají již dlouhodobě, jde tedy o dlouhodobě působící emocionálně náročnou životní situaci. A to již má na formování psychiky nezanedbatelný vliv. Úzkost, snížené sebevědomí, nejistota a chybějící sebedůvěra bývají častým rysem, se kterým se u těchto dětí setkáváme. U dětí dochází často i k reaktivním změnám v jejich chování vlivem dlouhodobě působících náročných situací. Svým způsobem jde o obrané reakce. Můžeme zaznamenat neurotické reagování, neklid, nesoustředěnost, ve vyšším stadiu mohou následovat útěky z vyučování, záškoláctví, častá nemocnost, negativistické reakce typu – lhaní, jako prostředek k odvrácení potíží. Neúspěšné děti se často uchylují k poutání pozornosti nevhodnými způsoby, např. předvádění se ve školním kolektivu, agresivitě vůči spolužákům, učiteli, někdy dochází i k autoagresi. Nezabráníme li včas tomuto negativnímu vývoji péčí a podporou v rámci SPU např. formou prožitku úspěšnosti, zmírnění tlaku na domácí přípravu, pravidelnou individuální reedukací ve škole, spoluprací s rodiči žáka, může dojít až k asociálnímu, případně antisociálnímu jednání. Zvláště děti s poruchami učení, kam patří i poruchy chování všech tří stupňů, jsou snáze ovlivnitelné a ohrožené působením vlivu různých skupin mladistvích a problematikou závislostí všeho druhu od drogové, alkoholové až po patologické hráčství. Z výše uvedeného vyplývá, že situace dětí se specifickými poruchami učení na druhém stupni nebývá lehká o to důležitější je včasná diagnostika, intervence a samotná práce s nimi.

Září 2017
P Ú S Č P S N
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1